Úvodní stránka  Alergik v rodině

Alergický pacient vyžaduje zvláštní pozornost, která zasahuje do života všech členů rodiny. V první řadě je nutné zabránit rozvoji alergického zánětu souborem opatření, které snižují riziko kontaktu pacienta s alergenem.

Základem je vytvoření bezalergenového prostředí:

1. odstranit koberce, závěsy, záclony, kožešiny a jiné "zdroje" prachu,
2. často vytírat podlahy na vlhko, používat kvalitní vysavače,
3. často prát lůžkoviny,
4. samozřejmostí je polštář a peřina pro alergiky, které je možné prát na 60 stupňů,
5. nekouřit a používat čističky vzduchu,
6. dostatečně větrat místnosti,
7. nechovat domácí zvířata,
8. občasným zmražením plyšových hraček lze dosáhnout zahubení přítomných roztočů.

Svá specifika má školní prostředí. Pedagog by měl být dostatečně informován o nemoci dítěte a měl by umět na případné náhlé zhoršení nemoci reagovat. Také ve škole je nutné se vyhýbat kontaktu se známými spouštěči. I o nich je třeba pedagogy informovat.

U dospělých alergiků je třeba respektovat alergeny a přizpůsobit se vhodným výběrem zaměstnání.

Léčba alergií je dlouhodobá, ne-li doživotní, a vyžaduje dobrou spolupráci rodiny, pacienta a lékaře.

Důležité je nemoc přijmout, nepoddat se jí, naučit se s ní žít. Jakmile přijme alergik svou chorobu a přizpůsobí jí svou životosprávu, denní režim včetně aktivního i pasivního odpočinku, dojde k vybudování spoluzodpovědnosti za vlastní zdravotní stav a zpravidla ke stabilizaci obtíží.

Vždy k tomu potřebuje alergik zázemí své rodiny i širšího okolí!

Mnohdy je ve vyšetření problémem fakt, že ve škále diagnostických alergenů není konkrétní profesní alergen, a proto lze diagnózu stanovit jen na základě anamnézy a zlepšování či zhoršování potíží pacienta podle kontaktu s alergeny pracovního prostředí. Tito pacienti by měli být vyšetřeni lékaři s odborností na choroby z povolání.