
Alergický pacient vyžaduje
zvláštní pozornost, která zasahuje do života všech členů rodiny. V první řadě je nutné zabránit rozvoji alergického zánětu souborem opatření, které snižují riziko kontaktu pacienta s
alergenem.
Základem je vytvoření bezalergenového prostředí:
- odstranit koberce, závěsy, záclony, kožešiny a jiné "zdroje" prachu,
- často vytírat podlahy na vlhko, používat kvalitní vysavače,
- často prát lůžkoviny,
- samozřejmostí je polštář a peřina pro alergiky, které je možné prát na 60 stupňů,
- nekouřit a používat čističky vzduchu,
- dostatečně větrat místnosti,
- nechovat domácí zvířata,
- občasným zmražením plyšových hraček lze dosáhnout zahubení přítomných roztočů.
Svá specifika má školní prostředí. Pedagog by měl být dostatečně informován o nemoci dítěte a měl by umět na případné náhlé zhoršení nemoci reagovat. Také ve škole je nutné se vyhýbat kontaktu se známými spouštěči. I o nich je třeba pedagogy informovat.
U dospělých alergiků je třeba respektovat alergeny a přizpůsobit se vhodným výběrem zaměstnání.
Léčba alergií je dlouhodobá, ne-li doživotní, a vyžaduje dobrou spolupráci rodiny, pacienta a lékaře.
Důležité je nemoc přijmout, nepoddat se jí, naučit se s ní žít. Jakmile přijme alergik svou chorobu a přizpůsobí jí svou životosprávu, denní režim včetně aktivního i pasivního odpočinku, dojde k vybudování spoluzodpovědnosti za vlastní zdravotní stav a zpravidla ke stabilizaci obtíží.
Vždy k tomu potřebuje alergik zázemí své rodiny i širšího okolí!
Mnohdy je ve vyšetření problémem fakt, že ve škále diagnostických alergenů není konkrétní profesní alergen, a proto lze diagnózu stanovit jen na základě anamnézy a zlepšování či zhoršování potíží pacienta podle kontaktu s alergeny pracovního prostředí. Tito pacienti by měli být vyšetřeni lékaři s odborností na choroby z povolání.