Léky

Léky mají většinou tak malé molekuly, že samy o sobě nejsou schopné vyvolat alergickou reakci - nazýváme je proto hapteny tj. neúplnými alergeny. K vyvolání alergické reakce se většinou potřebují navázat na jiné bílkoviny.

Disponovaný jedinec reaguje buď na podaný lék, ale může reagovat až na jeho metabolit. Reakce nemusí být imunologického charakteru, ale může být (podobně jako je uvedeno u potravin) vyvolána nesnášenlivostí léků, jeho toxicitou, navozením fotosenzibilizace nebo je navozena psychogenní cestou atp. Mluvíme pak o pseudoalergii.

Imunologické reakce jsou zprostředkovány opět všemi typy imunopatologických reakcí:

  1. Reakce I. typu zprostředkovaná protilátkami IgE bývá např. u alergie na PNC, myorelaxancia, lokální anestetika.
  2. Reakce II. typu zprostředkovaná protilátkami IgG a IgM bývá u alergie na cefalosporiny, chloramfenikol nebo opět na PNC.
  3. Reakce III. typu - imunokomplexová bývá u reakcí na sulfonamidy a opět PNC.
  4. Reakce IV. typu - zprostředkované buňkami bývají u sulfonamidů, chlorpromazinu, PNC.

Klinické projevy proto zahrnují celou šíři symptomů alergických onemocnění. Diagnostické ověření testy je velmi omezené, protože většina léků má tak malou molekulu, že se uplatňují až po vazbě na tkáňové bílkoviny a nelze je tedy spolehlivě připravit. Diagnózu tedy stanovujeme především dle anamnézy. U alergií IV. typu lze využít epikutánní testy.

Režimová opatření:

Lék, na který měl pacient prokazatelnou alergickou reakci, je nutné vyřadit z terapie. Je nutné upozornit pacienta a jeho obvodního lékaře na nevhodnost podávání tohoto léku nebo léků, které jsou mu chemicky podobné.

Poslední aktualizace stránky: 15.07.2005